Nervozita na závodech

Jste na závodech nervózní? Já ne. Byla jsem jednou jedinkrát a poprala jsem se s tím díkybohu dřív, než jsem šla vůbec na oprácko. Jak? Pojďme se podívat, jak taková nervozita vůbec vzniká a co dělat, když už je…

Doma na jízdárně je všechno jiný než na závodech. Tam už o něco jde. Je tam tolik lidí, někdy přijede i babička, aby viděla, jestli je její krev k něčemu nebo k ničemu. Chceme udělat dojem. Nejlíp vyhrát... Ale pak se sevře hrdlo, nebo hůř - je Ti zle už na cestě tam.

Proč?

Asi tušíš, že to na tréninku nebylo naposledy úplně na 100%.

Možná jedeš soutěž, která je na vaší (Tvojí a koně) maximální hranici.

Fakt, že se jen na Tebe dívá plno lidí, který nechceš zklamat je odzbrojující.

A tak dále...

Nejčastější příčiny nervozity:

- úroveň závodů je mimo nebo těsně u vaší výkonnostní hranice
- poslední trénink se nepovedl
- záleží Ti na tom, co si ostatní o Tvém výkonu myslí
- chceš strašně moc vyhrát - ''vítězství nebo smrt'' je Tvoje heslo
- na závody jste přijeli pozdě
- něco Ti chybí

Mít kvalitní tréninkový plán je základ. Musí obsahovat široké spektrum aktivit, které se s svým koněm perfektně dodržuješ. Jinak bych na závody ani nepomýšlela. Je to o přístupu a profesionalitě. Té by Tě měl naučit Tvůj trenér. A ten by také měl rozhodnout o tom, jakou soutěž budete absolvovat.

Je strašně težké se udržet 'nohama na zemi'', když trénuješ už tak dlouho, na to, abyste zase šli Z, ZL. Nebo blbou úlohu, kde je akorát kruh a nacválat.

Chápu.

Bohužel dokud nebudeš mít soutěže totálně na salámu, nemá smysl se hnát kamkoli dál a výš...

Při drezuře se plno jezdců snaží krásně sedět a ukázat rozhodčím to, co chtějí vidět. Tedy jízdu, kdy jezdec nic nedělá, jen si hezky sedí a kůň jakoby znal úlohu nazpaměť ji odchodí se všemi přechody a cviky jak nic.

Blbost.

Jezdec musí sakra jezdit, protože kůň na 99% bude čumět po všem okolo a svou pozornost věnuje všemu, co je nové = čili ne na jezdce (ten je starý) 😁

A tak vidíme dvojice v tenzi, většinu cviků provedených pozdě, špatně, nebo vůbec, jezdce sedící jako sochy, kteří nedělají NIC.

NEBOJTE SE JEZDIT! A ukázat to světu, že umíte vyřešit, když se kůň nechce najednou soustředit.

Když se nedaří

Zpět k tréninkovému plánu. Nikdy nikdy nikdy nekončím trénink s tím, že se něco nepovedlo. A zároveň si dávám pozor, aby týden před závody byl super povedený. Sebevědomí, se kterým vyjíždím ven musí být úplně na nejvyšší možné úrovni. Proto neskáču nic těžkého, nejezdím úlohu dokola zas a znovu. Jen si to rozkouskuju, skočím si kavaletky, nějakou srandu a chodím do lesa. Každému koni vyhovuje něco, stačí se na to jen zaměřit a dát si čas.

Rozhodčí a maminka má vždy pravdu

Další blbost 😀 teda ne - maminku poslouchejte, ale rozhodčí jsou lidé, kteří se z nějakého důvodu stali těmi důležitými, federací poslanými na místo, odkud soudí výkon. Normálně si představte, že někdo vám dá body dolů, protože jste během úlohy koně pochválili a napíšou k tomu - ztratila kontakt 🤣

O rozhodčích v drezuře bych mohla napsat samostatný článek. Mám toho v zásobě hodně. Ale tady jen chci říct tuto zkušenost - po jedné drezuře jsem se zeptala rozhodčí, (která mi dala znatelně nižší známky, než její dva kolegové) jestli by se mnou mohla mou úlohu probrat. a ona mi řekla:

,,No..mně se to nelíbilo tolik''.

,,Aha, a co se Vám konkrétně nelíbilo?''

,,Já nevím, čekala jsem víc.''

,,Hm, dobře a co jste čekala?''

,,No třeba nějaký složitější věci.''

,,Jo myslíte třeba piruetu namísto předepsaného malého kruhu?''

,,No třeba!''

,,A není to náhodou proti pravidlům?''

,,No to je vlastně pravda...'' 😀

A kvůli tomu se stresovat? Come on...

Vítězství nebo smrt

Když jsem dělala jarní úklid, narazila jsem na všechny medaile, mašle a poháry ze všech závodů.

Je na nich prach.

Očistila jsem je a s úsměvem uložila do krabice.

Tenkrát to byly emoce.

Zůstaly ve mně dodnes.

Vzpomínky na napětí, radost, zkušenosti...to je víc než metál.

Dokud nepojedeš olympiádu, tak je to jen jeden závod z milionu.

Jezdi, jak nejlíp umíš a jestli nikdo nebude lepší v ten okamžik než Ty, tak ok - výhra je fajn pocit. Ale fakt o ni jde až v poslední řadě. Taky o tom napíšu, neboj 🙃

Buď připraven i kdyby se nikam nejelo

Mám vypracovaných několik seznamů co s sebou na závody, trénink, soustředění.

Pro inspiraci je sem taky šoupnu, ale zatím stačí, když se zamyslíš a v hlavě si projdeš celý den, co se bude dít, co může nastat a co k tomu budeš potřebovat. Licence a průkaz je věc jedna, ale takový jeden zvon mít a druhý nechat doma, to nechceš... Když už vezeš celého koně, sbal s sebou raději témeř všechno, co máš. Lepší mít věci dvakrát než ani jednou.

O načasování se poraď s trenérem. Opět platí, radši tam někde hodinu koně pást, než jet smykem a kvůli nervozitě to celé pokazit 😉

---

Když jsem jela svoje první velké závody, byla to už reprezentace naší země, rozumíš. Takže jsem se trochu bála, abych nezklamala. Ještě jsem neměla ani rezervovaný vozík a už jsem o sobě četla v Jezdectví, že se Barbora Žáčková chystá na velké závody. To byl docela tlak. Pro mně úplná novinka. Naštěstí mi pomohla rada mého kamaráda - představ si, že jezdíš doma v lese a ty cviky děláš někde na paloučku a sleduješ, jak se to koni daří nebo co mu naopak nejde. Ber to jako běžný trénink.

Naštěstí jsem mistr v představování si věcí a vizualizace. Takže jsem byla naprosto vyklidněná, když jsem vjížděla do obdélníku 🧘🏼‍♀️

Vizualizace, organizovanost, připravenost, zdravé sebevědomí a láska k jezdectví jsou klíčem k tomu, aby pro Tebe byly závody krásným zážitkem na celý život 🖤

Před Ti, ať jich máš co nejvíc!

Pokud s nervozitou hodně bojuješ, napiš mi o tom! Třeba Ti budu schopna pomoct 🖤😘