Začíná to v dětství velkým snem

Koně nalepený všude - jednou jsem byla takovej rebel, že jsem si hlavu koně nalepila i na žákovskou (používá se to dneska ještě?)🤔

Když se sen stal skutečností, nechtěla jsem chodit spát, protože jsem MUSELA přečíst ještě tenhle článek v Jezdectví, abych byla zítra už konečně dobrá jezdkyně...

Pamatuju si, jak jsem po jednom extra povedeným tréninku byla štěstím bez sebe, že už to konečně umím.

Takže jsem opět nemohla spát, jak moc jsem se těšila na další trénink.

A hned ten druhý den jsem nebyla schopna jet rovně, udělat alespoň dva stejné kruhy po sobě a vůbec bych si měla koupit kolo a vykašlat se na to.

Jé jaká škoda by to byla.

Jezdectví je nádherné v tom, že nás učí mnoha lekcím, které potřebujeme znát pro život jako takový.

Naučíme se, že všechno má svůj čas.

Poznáme tvrdou práci a krásné pouto, jaké můžeme dostat na oplátku za snahu a Lásku věnovanou vztahu.

Zjistíme, kolik pro nás znamená důvěra.

Učíme se prohrávat stejně jako vyhrávat.

A vedle tisíce dalších zkušeností nabydeme většinou i k moudrosti vycházející z pokory a z vědomí, že neumíme všechno.

---

V době, kdy se nám začne opravdu dařit, je potřeba si neustále připomínat, proč jsme začali.

Udrží nás to ''nohama na zemi''. Slibuju, že vám to koně vrátí.

Je velká škoda se připravit o to opravdové vnitřní štěstí.

Bohužel až příliš často jezdci ztrácí smysl pro cit a přestanou vnímat ten pocit, řeč svého koně a vidí jen hodnocení rozhodčích a výsledkové listiny. 
Pro toto povrchní štěstí z vyhrané medaile jsou ''ochotni'' obětovat přátelství za nadvládu.
Hodně koní se vzepře (a špatně dopadnou). Hodně koní si to nechá líbit (a dopadnou ještě hůř)...

---

Věřím, že pokud bychom si všichni zapamatovali tu čistou touhu, která nás ke koním přivedla, nebylo by zkažených koní, nebylo by potřeba dávat žádné žluté a nevím jaké karty a hlavně by nebylo špatné a dobré ježdění.

Bylo by to jen jezdectví se vším, co k němu patří.

Tedy ochočené domestikované zvíře plné života a radosti z toho, co dnes se svým jezdcem asi podniknou.

---

Moje malé radosti...

Hurá! Už mi nepadají nohy ze třmenů!

Umím necválat na myšlenku!

Na vyjížďce jsem konečně nespadla a to jsme jeli tak dlouho!

Dneska se mi poníka podařilo konečně uvolnit!

Skákala jsem úplně celý parkur!

Mám licenci!

Slibuju, že to všechno přijde🙏🏼

---

S čím se konkrétně “pereš” ty, přes co se nemůžeš dostat, že kvůli tomu nemůžeš spát?

Napiš mi o tom 🤗